Náš tým - Jasánek

Blanka Chlebíková

předává dětem lásku k přírodě, hudbě, tvoření, k celému životu

Narodila jsem se v Karviné a vyrostla v Orlové. S rodinou jsme rádi cestovali, stanovali a kempovali. Vystudovala jsem střední zdravotní školu a po té pracovala na ortopedii v Ostravě. Vdala jsem se a porodila dceru Michaelu (nyní 23 let).

Následoval rozvod a začla jsem pracovat jako asistentka v přímé péči u handicapovaných klientů. Věnovala jsem se arteterapii, masážím, muzikoterapii a tanci.

Má práce a pozice samoživitelky posunula značně mé hranice a způsob nazírání na život a jeho hodnoty včetně priorit.

Naučilo mě to úctě a respektu k životu a bezpodmínečnému přijetí a lásce k sobě a ostatním. Různorodé příběhy a osudy lidí byli mými rádci na mé cestě životem.

Miluji umění, přírodu, lidi. Ráda zpívám, maluju a tancuju.

Nyní je mou prioritou rodina. S důvěrou a novým přístupem k partnerství a rodičovství jsem se vdala a porodila syna Jiříka ( nyní 4 roky). To vše mě zavedlo nyní do Jasánku, kde se s radostí učím a rostu s dětmi, jejich rodinami a průvodci

Mgr. Tereza Blažíková

s dětmi tvoří, vaří, trénuje stojky, hvězdy, kotrmelce aj.

Jsem skautka srdcem i duší a od sedmi let jsem nevynechala jediný tábor. Od patnácti jsem programově a později i organizačně vedla několik skautských táborů. Na vysoké mě chytla zážitková pedagogika, pohybovala jsem se napříč organizacemi a kurzy Hnutí Brontosaurus Orchis Brno a Instruktoři Brno. Absolvovala jsem skautský Vůdcovský lesní kurz Falconeri.

Nejkrásnější pocit mám s krosnou na zádech na hřebenech hor, nebo u táboráku při kytaře s fajn lidmi. Vždycky mě přitahovalo všechno “alternativní”, takže ani výchova dětí v přírodě není výjimkou. Respektující přístup a život v souladu s přírodou mi prostě dává smysl. Pracuji v lékárně, studuji čínskou medicínu a aromaterapii. Baví mě bylinky a zdravé stravování.

Eliška Daňová

s láskou pracuje s dětmi, předává lehkost, hravost, pohodu

Už od malička jsem trávila spoustu času venku, u babičky na zahradě, kde jsme si i na noc stavěli stan, abychom nemuseli dovnitř, na všech možných výletech, které rodiče vymýšleli, aby nám se sestrou ukázali krásy naší přírody, nebo na letních pionýrských táborech, kde se na čtrnáct dní stane domovem les, malý stan a koupelnou řeka. A protože jsem se ve 14 letech těch kouzelných čtrnácti dnů nechtěla vzdát, přidala se k lásce k přirodě i radost z času tráveného s dětmi. Založili jsme dětský oddíl, začali se scházet i přes rok a přidávat další akce. V současnosti vedu oddíl, který funguje už 12 let a na táborech jsem si prošla od instruktorky, oddílačky až k programu. Za tu dobu jsem se toho od dětí naučila spoustu a přišla na to, že to nejlepší, co jim můžeme dát je podporovat jejich přirozenou zvědavost, lásku k přirodě a všemu živému. Takže když jsem se poprvé dozvěděla o existenci lesních školek, potřebovala jsem to vidět na vlastní oči, našla si v Brně tu nejbližší a šla se podívat. A už jsem zůstala. Každý den strávený venku, plný her, kdy se od sebe navzájem učíme a spolu poznáváme svět, je to, co mi dává smysl.

Bára Tylčerová

Má nekonečná láska k přírodě, správnosti, opravdovosti a dobru mě provází celým životem.

Doma mě vždy učili nádherným věcem, společně jsme podnikali mnohá dobrodružství, četli Rychlé šípy, objevovali nekonečné zázraky přírody a života. Z Ostravy jsme odjížděli do hor, do lesů, na louky, k řekám. Strávili jsme také spoustu nádherných chvil na chalupě v Tísňavách a na chatě na Soláni.

Jak to jen šlo, vstoupila jsem do turistického oddílu, kde jsem ještě více přilnula k tomuhle všemu - přírodě, šifrám, uzlům, zálesáckým dovednostem, správnosti a dobru, indiánské lesní moudrosti a dalším podobně kouzelným věcem.

Už na střední škole jsem však cítila, že je ještě něco, co musím objevit. Svět. Ročním studijním pobytem v Americe tak začaly mé cesty po světě. Během střední a vysoké školy jsem si vyzkoušela život na různých místech, poznala různé zvyky, naučila se různé jazyky.

Po pár letech života na Blízkém východě (a pár cestách na Dálný východ:)) přišly potřebné odpovědi. Po letech jsem konečně doopravdy pochopila, že doma je doma a jinde doma nebude. Cítím silněji než kdy dříve, jak moc se chci procházet našimi lesy, pozorovat naše zvířata, koupat se v našich řekách. Léta nekonečného stesku, vození kůry, kamenů, větviček, listů na místa, kde právě zkouším žít, jsou u konce.

Teď s neutuchající radostí chodím trasu Raškovice - Krásná a nemůžu se dočkat každého dalšího dne ve školce. Vždycky jsem si přála mít práci, která pomáhá, práci, která mění svět k lepšímu. A to tahle přece je, co může být krásnějšího než vést děti správnou cestou a ukázat jim, jak zůstat sami sebou v tomhle divokém a rychle se měnícím světě. Je pro mě obrovským potěšením růst s našimi dětmi v srdci Beskyd.